Sbohem, kamaráde…

Zase něco z knížky, co se chystá ;) Ty vzpomínky jsou krásný a vždycky budou. To už nám nikdo nikdy nevezme.

Třetího června 2022 Arči umřel. Klidně, tiše a důstojně. Bylo mu 16 let (bez šesti dnů).

ICh. GCh. JCh. F’Akio Saico Hvězda Hané (10.6. 2006 – 3.6. 2022), otec mnoha vrhů nádherných shib (většina korespondenčně v zahraničí, v ČR měl jen 3 (tu bábu, co to způsobila (ex-poradkyně chovu, ex-rozhodčí, ex-členka klubu), jsem zničil před rokem)).

Došel na konec své cesty. Do poslední chvíle v perfektní fyzické kondici. Nic ho nebolelo. Sílu měl pořád jak bejk a srdce jako zvon. Jen ty mrtvice si vybraly daň. Sedm jich rozchodil (a vždycky zmizel kousek té věrné psí duše a intelektu), osmou už nerozchodil.

Druhého června už na tom byl hodně špatně, to bylo vidět, ta slepá očka už se koukala za duhový most a viděla tam ty radosti, které na něj čekají. Spali jsme spolu v pelíšku, Arči opřenou hlavičku o páníka a já do rána chytnul křeč od pasu nahoru všude. Krásný to bylo. Arči klidnej a spokojenej, vstali jsme v devět. Vyvenčit, napít, podrbat. Ještě dvakrát vyvenčit. A drbat. Byl krásnej letní den, teplo, nádherný počasí, on už to věděl. A já taky.

V 19:06 vydechl naposledy.

Sbohem, kamaráde! Už je ti jen líp a časem na viděnou.

A tak skončilo „se shibou na chatě“. Tak skončilo 16 let, co mělo být jen 11 (maximálně, dle veterinářů). Dostal jsem dar, od Boha nebo od koho, spíš teda od Velké Shiby, co tam nahoře odměřuje čas a zásluhy shib.

Děkuju, Arči. Za všechno. Za lásku i za ty nervy, hajzlíku jeden. Za třetinu mýho života a celej tvůj. Za rozkousaný boty, co mi stejně neslušely, za tvý chlupy všude, za… ale co už, prostě za tu lásku a smysl života, cos mi dával. Za to děkuju nejvíc.

Vysadil jsem ti na chatě sakuru, na památku, snad se pobavíš, až budu nadávat, že musím hrabat to zatracený listí…